Dr. Abbleová - Jak se mladíkovi vyděšených očí vidět zachtělo

Na noční obloze září měsíc. Ledový vítr si pohrává s větvemi stromů. Temným lesem kráčí dvě postavy.
„Tome?“ řekne roztřeseným hlasem mladá dívka a pevně sevře jeho bledou ruku.
Mlčky jdou dál. Pod nohama jim praská čerstvý sníh.
„Tome, já se bojím,“ zašeptá a přitiskne se k němu.
Zase ticho.
„Rozumíš? Mám strach. Kam mě vedeš?“ křičí dívka a zoufale se mu snaží vytrhnout.
Hrubě ji drží nad loktem a s úsměvem pozoruje její trhavé pohyby.
„No, tak,“ pohladí dlouhé světlé kadeře: „Víš, jak se budu bát já, až se budu vracet sám?“
Po chvíli protne noční klid zoufalý výkřik.

11. Kapitola || 13. Kapitola

Hádej, hádej, hádači...Jak se mladíkovi vyděšených očí vidět zachtěloVrozená šetrnost (nejspíš dědičné)Neočekávaná noční zábavaDracova výchovaCo všechno se odehrálo v ředitelněRonova láskaDotazníkNudný den Po ránu bývá celkem milá i ta nejprotivnější osobaMalá rozepřeČerná hodinkaVe vaně